Přibližně 10 až 15 procent lidí u nás trpí syndromem dráždivého tračníku, přičemž žen je postižených více než mužů a mnoho lidí s obtížemi vyhledá lékařskou pomoc až v případě výrazných příznaků. Diagnózu však často komplikuje překrývání (tzv. overlap) příznaků s jinými onemocněními. Doc. MUDr. Pavel Kohout, Ph.D. působí jako přednosta gastroenterologického oddělení Thomayerovy nemocnice. V expert talku zkušený gastroenterolog vysvětluje, co se pod pojmem overlap fenomén skrývá, proč je lékařská diagnóza v tomto případě tak důležitá a jaký význam má low FODMAP dieta v rámci léčby.
Co znamená overlap fenomén u onemocnění spojených s konzumací obilovin?
Overlap fenomén v tomto případě znamená, že se u pacienta současně nebo postupně překrývají příznaky více různých onemocnění, které jsou způsobeny konzumací pšenice či lepku, aniž by šlo jen o jednu diagnózu. Tím mám na mysli především celiakii, alergii na pšenici a neceliakální glutenovou senzitivitu, které byly dříve považovány za odlišná onemocnění, ale v praxi se často prolínají. Pacient může mít například pozitivní protilátky potvrzující celiakii, ale normální biopsii, nebo naopak výrazné obtíže po obilovinách bez jasného laboratorního nálezu. Velmi často také mohou potíže způsobovat jiné složky pšenice než lepek, jako jsou amylázové inhibitory nebo FODMAP sacharidy, které mohou vyvolávat střevní i mimostřevní příznaky.
Overlap fenomén pomáhá pochopit, proč u části lidí není možné jednoznačně stanovit klasickou diagnózu, a přesto u nich dochází k objektivním a klinicky významným zdravotním obtížím.
V klinické praxi to znamená, že negativní test na celiakii automaticky nevylučuje problém s obilovinami. Pro pacienta je zásadní pochopení, že jeho potíže nejsou vymyšlené ani pouze „psychického původu“, ale mají reálný biologický základ, odrážejí komplexní reakci imunitního, trávicího a nervového systému. Pro lékaře to znamená nutnost individuálního přístupu, nikoli lpění na jedné diagnóze. Overlap fenomén také vysvětluje, proč někomu pomůže bezlepková dieta částečně, jinému až po širší úpravě stravy.
Proč je v tomto případě tak důležité nechat si stanovit správnou diagnózu lékařem?
Aby bylo možné stanovit přesnou diagnózu a rozpoznat, která konkrétní reakce na obiloviny způsobuje potíže, je nezbytné, aby vyšetření a hodnocení příznaků probíhalo pod odborným lékařským dohledem, a nikoli pouze na základě subjektivní interpretace symptomů či vlastních dietních experimentů pacienta. Jednotlivá onemocnění spojená s obilovinami mohou mít podobné nebo totožné příznaky, ale liší se svými dlouhodobými důsledky i nároky na léčbu. Přehlédnutá celiakie může vést k nutričním deficitům, osteoporóze či poruchám plodnosti, ale u jiných stavů může být dietní přístup méně striktní. Neuváženě zahájená bezlepková dieta navíc může komplikovat spolehlivou diagnostiku, protože laboratorní i histologické známky onemocnění se po jejím zavedení vytrácejí. Správná diagnóza pomáhá také odlišit imunitní reakci od funkční poruchy trávení, což zásadně mění další postup. Odborný dohled lékaře a nutričního terapeuta zároveň chrání pacienta před zbytečnými dietními omezeními, která mohou být dlouhodobě neudržitelná a zdravotně nevhodná. Přesná diagnóza umožňuje cílené sledování a prevenci komplikací, nikoli jen potlačování příznaků.
Která onemocnění by měla být před definitivní diagnózou dráždivého tračníku vyloučena?
Aby bylo možné obtíže označit jako syndrom dráždivého tračníku, je nejprve nutné cíleně vyloučit řadu onemocnění, která se mohou projevovat velmi podobnými příznaky, ale vyžadují odlišný přístup k léčbě i sledování. V první řadě je nutné myslet na celiakii, která se může projevit nejen průjmy, ale i nadýmáním, bolestmi břicha či únavou. Při varovných příznacích, jako je krev ve stolici, hubnutí nebo noční obtíže, je na místě koloskopie k vyloučení idiopatických střevních zánětů (Crohnovy choroby a ulcerózní kolitidy) a nádorů. Naopak pokud je nález normální, má to pro pacienta velkou hodnotu – vyloučí se závažná organická onemocnění. Právě normální koloskopie je jedním z klíčových kroků k potvrzení diagnózy IBS u pacientů s varovnými příznaky. Dále by mělo být provedeno i vyloučení střevních infekcí a parazitárních onemocnění, zvláště při cestovatelské anamnéze nebo náhlém začátku potíží. U některých pacientů mohou být příčínou obtíží potravinové alergie či intolerance, například laktózová intolerance, které mohou IBS velmi věrně napodobovat.
Důležité je také posoudit onemocnění štítné žlázy, protože poruchy její funkce významně ovlivňují střevní motilitu. U žen je vhodné myslet i na gynekologické příčiny bolestí břicha, například endometriózu. Vyloučit je třeba rovněž organické příčiny chudokrevnosti nebo zánětu, pokud jsou přítomny v laboratorních testech. Teprve když jsou tato onemocnění s jistotou vyloučena, lze diagnózu syndromu dráždivého tračníku stanovit odpovědně. Rozdílný přístup máme k pacientům různých věkových skupin, protože v každém věku převládají jiná onemocnění.
Liší se dietní terapie, i když jsou příznaky překrývající?
Ano, i když se příznaky překrývají, dietní přístup se může u jednotlivých onemocnění výrazně lišit, a proto je individuální stanovení diagnózy klíčové. U celiakie je například zásadní důsledná bezlepková dieta celoživotně, zatímco u neceliakální glutenové nebo pšeničné senzitivity často stačí dočasná nebo méně přísná eliminace, která je cílená na konkrétní spouštěče a nemusí být celoživotní. U syndromu dráždivého tračníku pak často funguje postupná úprava jídelníčku, redukce FODMAP (sacharidů) či sledování spouštěčů, které mohou být u každého jiné. I mírně odlišná strategie může výrazně ovlivnit účinnost terapie a kvalitu života pacienta. Proto je vhodné, aby pacient dietu nezačínal sám bez konzultace s lékařem, ale konzultoval ji s odborníkem, který zohlední diagnózu, výsledky vyšetření a individuální toleranci. Překrývající se příznaky tak neznamenají, že by existoval univerzální dietní postup – každé onemocnění má svá specifika. Cílem je dosáhnout úlevy od příznaků, udržení nutriční rovnováhy a dlouhodobé udržitelnosti. Správně vedená dieta zároveň umožňuje sledovat, zda se příznaky zlepšují, a případně přizpůsobit léčbu.
